Doprava zdarma při nákupu nad 1.600 Kč. Použijte kód THEOFANIS2019.

info@originalnireckyobchod.cz | (+420) 775 662 531

POČÁTKY ŘECKÉ KUCHYNĚ

Řecká kuchyně má velkou tradici a prastarý původ. Pro řeckou kuchyni bylo již tehdy typické používání aromatického koření: oregana, máty, bobkového listu i kopru. Říká se, že evropská civilizace začala u stolu ve starověkém Řecku. Pro dokonalou kuchyni a lahodné víno se stalo Řecko domovem bohů a kolébkou naší civilizace.

Starověké hostiny

Zmínky o velkolepých řeckých hostinách najdeme již v době homérské. Hostiny začínaly i končily úlitbou čistého vína bohům. Každý účastník řecké hostiny seděl sám u jednoho jídelního stolu. Protože se pokrmy řecké kuchyně konzumovaly výhradně rukama, kladl se veliký důraz na čistotu a hygienu. Na žádné hostině nesmělo chybět tradiční víno, které se mísilo s vodou ve velkých měsidlech, ze kterých bylo naléváno naběračkou do pohárů. Už tehdy se ke konzervování vína používaly vysmolované amfory. Na ouška amfor se vypalovaly značky s datem, místem výroby i určení vína. Nejvíce amfor se našlo na ostrově Kréta, Rhodos a Thasos. Ačkoli popíjení lahodného vína starověcí Řekové s láskou holdovali, účelem hostiny nebyla samotná pitka. Hodovníci naslouchali epickým zpěvům Aoidů a přihlíželi tanců jinochů. Prokázání pohostinnosti bylo zavazující.

Řecké hostiny za Homéra

Při hostinách v homérských dobách leželi hosté po dvou na lehátcích rozestavěných do kruhu. Jídlo se podávalo na malých stolcích, které se po hlavním jídle vyměnily za stolky s ovocem, sýrem a zákusky. Jediným příborem byly lžíce. Ubrousky Řekové neznali, mastnotu z prstů stírali střídkou chleba nebo kuličkami ze zvlášť připravené těstoviny, které pak házeli psům.

„Pij nebo odejdi“ – první pravidlo řecké hostiny

Kdo nechtěl pít, musel se vzdálit. „Pij nebo odejdi“, bylo totiž první pravidlo hostiny. Symposiarchos měl v pravomoci rozhodnout, i co kdo vypije. V případě neuposlechnutí pro něj mohl symposiarchos zvolit trest. Obvykle byla trestem zábavná podívaná pro ostatní. Někomu třeba posadil na záda flétnistku a s tou musel běhat, nechal zpívat toho, kdo to neuměl, plešatí se museli česat, jiní zase tančit nazí a podobně. Mnohdy se právě v tomto okamžiku zvrtla zábava v divoké řádění, končící nočním tažením městem – říkalo se tomu komos. Jenže pozor, jak staří Řekové, tak ti dnešní, umí pít s mírou a účinky vína dobře znají. Dodnes jsou zachovány záznamy o tom, co kdo na řecké hostiny přinášel.

První řecká kuchařka Deipnosofistes

Za nejstarší kuchařku s řeckými recepty je považována kniha Athenea, egyptského Řeka z Naukratisu. Jeho dílo Deipnosofistes, neboli Večeře učených, je dodnes spolehlivým pramenem pro všechny, kteří se zabývají počátky kulinářského umění v Řecku. Jsou v ní popsány techniky přípravy řecké kuchyně, způsoby podávání i stolování, jež byly známy za Perikla a Sokrata. Za pozornost stojí např. zajímavý způsob přípravy ryb, při kterém se ryby prokládají vrstvami bylinek a koření nebo recept na masové kuličky z mletého masa zvané keftedes. Tyto tradiční pokrmy řecké kuchyně jsou Atheneem popsány přesně tak, jak se připravují dnes.
Vysoké úrovně kultivovanosti dosáhlo kulinářské umění za Alexandra Velikého, kdy se řecká kultura rozšířila po celém Středozemí až do Asie. Zájem o profesionální řeckou kuchyni vzrostl natolik, že začaly vznikat první kuchařské školy. Ve stejné době vznikla velká řada kuchařských vynálezů, bez kterých si dnes nedokážeme vaření představit.

Řecká kuchyně vynalezla suchary!

Za vlády Alexandra Makedonského se začaly připravovat první suchary. Přesněji řečeno „paximadi“ – dvakrát pečený chleba. Dodnes nese jméno pekaře Paximose, svého dávného tvůrce, a najdete ho v každém řeckém pekařství pečený z různých druhů mouky. Dříve si jej vychutnávali námořníci, vojáci a cestovatelé. Dnes se do paximadi můžete zakousnout u šálku kávy.Robin Hove píše o vlivu řecké kuchyně na kuchyni západního světa ve své knize Řecké kuchařské umění:

„Celý západní svět vděčí řecké kuchyni za mnohé. Jsme jim vděční za aristokratické umění večeřet. Jim patří čest a hold za mudrce kuchyně – Oriona, který vynalezl bešamel, Zampridiase, autora vydatné hnědé omáčky, Nereuse z Korinthu, který udělal z mořského úhoře pokrm hodný bohů, Agrese z Rhodosu, který přišel první s filetováním ryb, Atlantose, jenž vynalezl perfektní posilující lék a konečně Euthymose, o němž je známo, že vymyslel nejexkluzivnější čistě zeleninová jídla.“

I v dobách římské okupace pokračovala řecká kulinářská tradice ve svém rozkvětu. Kultura řecké kuchyně a stolování se rozšířila přes Středozemí z Lýdie na Sicílii a dostala se až do Říma. Aby Římané zvýšili svou kulturní a gastronomickou úroveň, přijímali řecké vychovatele pro své děti a řecké kuchaře do svých domů. Tak třeba Lukulus, jehož jméno je dodnes symbolem pro labužnické stolovaní a honosí se jím nejdražší restauranty světa, založil svou proslulost na mistrovském zvládnutí řecké kuchyně.

Odebírejte naše novinky

Pokud se zaregistrujete k odběru našich novinek, získáte ke každé své objednávce v našem eshopu malý dárek.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.